První mýtus: Argon sám o sobě není vodivý

Argon je inertní plyn, který v tlakové láhvi i v hadicích hořáku funguje jako vynikající elektrický izolant. Vodivým se stane teprve ve chvíli, kdy ho vysokofrekvenční zapalování (HF) svářečky ionizuje. Obrovské napětí z HF rozbije atomy plynu a vytvoří z něj plasmu. Právě díky této ionizované cestě přeskočí svařovací oblouk z wolframové elektrody přímo na materiál, aniž byste se ho museli dotknout hrotem.

Proč vás tedy hořák občas „kopne“?

• Propocené a vlhké rukavice Nejčastější viník na pracovišti. Vlhkost a sůl z potu dramaticky snižují přirozený elektrický odpor vašeho těla. Pokud se druhou rukou opíráte o uzemněný svářecí stůl nebo svařenec, vysokofrekvenční HF jiskra si vás vybere jako nejsnazší „zkratku“ k zemi.
• Poškozená izolace a netěsnosti hořáku Pokud ochranný plyn uniká netěsností uvnitř rukojeti hořáku, ionizovaná cesta se vytvoří tam, kde nemá. Vysokofrekvenční výboj pak sjede po tomto proudu plynu přímo do vaší dlaně.
• Prasklá nebo znečištěná keramická hubice HF jiskra vždy hledá nejbližší cestu k zemi. Pokud je keramická hubice poškozená a vaše ruka se nachází blíž k neizolovanému místu než k samotnému materiálu, výboj zasáhne vás.
• Špatné uzemnění materiálu Nekvalitní ukostření svařence nutí vysokofrekvenční napětí hledat jakékoli jiné alternativní cesty, kudy by mohlo uzavřít elektrický okruh – a lidské tělo je v tu chvíli první na ráně.

Jak se elektrickým ranám bezpečně vyhnout?

Základním a nekompromisním pravidlem je používat výhradně suché svářečské rukavice. Při zapalování oblouku se druhou rukou, loktem ani břichem zbytečně nedotýkejte uzemněného stolu či materiálu. Pravidelně kontrolujte těsnost i celistvost izolace hořáku a zajistěte stoprocentní kontakt zemnící svorky.